11. neděle v mezidobí B

11. neděle v mezidobí B

 

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

 

Dvěma věcmi mě zaskočila dnešní čtení. Tou první jsou projevy Boží moci – ulomí větévku ze stromu, zasadí ji a stane se z ní nový strom. Dokonce způsobí, že suchý strom vypučí. Jsou to neuvěřitelné věci! V této symbolice pokračuje žalmista, když mluví o stáří člověka. Často jsou lidé ve vysokém věku už nevládní, nejednou bez zájmu o dění kolem sebe. Ale žalmista praví, že „ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží“ (Ž 92,15). Copak to není Boží dílo, když takové lidi kolem sebe vidíme? Tento žalm měl velmi rád můj otec, vnímal ho jako povzbuzení, když už byl na sklonku života. A Pán Ježíš v evangeliu mluví o tom, že země sama od sebe přináší plody. Našim úkolem je zasévat a pak žnout. Čím mě však tyto texty zaskočily? Usvědčily mě z toho, kolik si dělám starostí. Jsou to totiž texty o naději. Bůh všechno dobře řídí a vše v jeho rukách přináší ve svůj čas ovoce. Mým úkolem je být k dispozici – dělat to, co Bůh ode mě očekává, co je mou povinností… Možná zalévat suchý strom…

 

A druhá věc, která mě zaskočila, je o schopnosti naslouchat, chápat. Tak Ježíš přistupoval k lidem – jak byli schopni naslouchat, chápat (srov. Mk 4,34). Vyvolalo to ve mně otázku, zdali nenaslouchám něčemu, co mi brání slyšet Boha, co mi nedovoluje chápat to, co mi říká. A hned jsem měl i odpověď – mé neustálé sledování dění ve světě. Jelikož pracuji na počítači, tak „v rámci odpočinku“ mnohokrát denně kliknu na různé informační stránky, abych věděl, co nového je ve světě. Co když mi právě to brání naslouchat Bohu? Co když právě to blokuje mou schopnost naslouchat, chápat Boží věci? Tak jsem si řekl, že zkusím od pondělí týden nesledovat, co se děje ve světě. Víš, co se stalo?

 

Krátce po tomto rozhodnutí jsem četl text z Knihy Jozue. Je v ní tato věta: „Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi syny Izraele...“ (Joz 3,1). Zarazila mě Jozuova rozhodnost a jednání. Za časného jitra vstává, všechny lidi budí, vyhání je ze stanů a …  Víš, co se ten den stalo? Prošli suchou nohou Jordánem. A ve mně se ozvalo: „Proč chceš čekat do pondělí? Není čas hned teď „vytáhnout“?“ A tak jsem hned ten první den přestal sledovat, co se děje ve světě. Dnes (v pátek, kdy píši tento text) je to už třetí den, kdy v podstatě nevím, jak svět běží. A zjišťuji, že mi to nechybí. Víš, co se ten den stalo? Byl jsem osvobozen od závislosti na informacích. Mám více času mluvit s Bohem. Byl to můj malý „přechod Jordánem“.

 

Najdi si někde kolem sebe „suchý strom“ - nevěřícího souseda, syna, otce, kolegu… a začni ho zalévat svou modlitbou. Uvidíš Boží dílo na tom člověku.

 

Odřež ze svého srdce to, co ti brání naslouchat, chápat Boha, Boží věci. Zjistíš, že jsi lehčí, radostnější, máš více klidu. Nečekej do zítra. Hned teď „vytáhni“. Možná už dnes projdeš přes Jordán...

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk