13. neděle v mezidobí B

13. neděle v mezidobí B

 

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

 

Dnešní první čtení z Knihy moudrosti je teologickým pohledem starozákonního svatopisce na život a na smrt, na původ člověka a jeho podstatu. Je to jednoznačné konstatování, že Bůh všechno stvořil pro život, zvláště člověka, který nese v sobě Boží obraz. Smrt je důsledkem závisti ďábla.

 

Evangelium je praktickou ukázkou této teologické pravdy. Ježíš uzdravuje ženu, trpící krvácením, a křísí Jairovu dceru. Dokazuje, že „Bůh si nelibuje, když hynou živí“ (Moud 1,13).

 

Žalm je velmi osobní odpovědí člověka, který zmiňovanou teologickou pravdu zná a její pravdivost zakusil na vlastní kůži. Slova „můj nářek jsi obrátil v tanec“ (Ž 30,12a) jsou trefným vyjádřením toho, co prožívá ten, který zakouší Boží jednání ve svém životě.

 

A nakonec Pavlova výzva z Druhého listu Korinťanům ke štědrosti – třebaže přímo s ostatními texty nesouvisí – je přirozenou věcí pro toho, kdo byl sám obdarován, kdo zažil, jak Bůh rozezněl jeho srdce (Ž 30,13a). Kdo dostal, rád dává. Kdo byl vysvobozen ze smrti, také jiným pomáhá smrti vzdorovat a nacházet radost v Pánu.

 

Máš ve svém životě chvíle, kdy jsi zakusil, že Bůh změnil tvůj nářek v tanec? Mluv o tom lidem, zejména těm, kteří žijí v beznaději, v zoufalství (možná to potřebuješ říct sobě samému). Mluv o tom však s modlitbou – řekni Tatínkovi, že ho miluješ, že je pro tebe nejdůležitější, že potřebuješ jen jeho, že jsi vděčný za všechno, co ti už dal a co pro tebe ještě připravil. A pak mu s důvěrou řekni: „Tati, dej tomu člověku tanec místo nářku.“ Tak jsi připraven jít a být společníkem trpícímu, opuštěnému, Společníkem, který přinese Boží požehnání.

 

Jednoduché, viď? Tak neseď a jednej! Tanči! Zpívej! Neboť „Bůh všechno stvořil, aby to bylo“ (Moud 1,14a), aby to bylo v plném smyslu slova, ne aby to živořilo. Už tančíš?

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk