16. neděle v mezidobí C

16. neděle v mezidobí C

 

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

 

Co může být lepšího, než přijmout Ježíše do svého domu? Odevzdat mu srdce.

 

Abrahám měl odvahu pozvat Boha do svého stanu: „Můj pane… nepřecházej kolem svého služebníka“ (1 Mojž 18,3). Věděl, co je podstatné – být s Bohem. Navenek se může zdát, že Bůh byl u něho jen na návštěvě, ale Abrahám by se nestal otcem vyvoleného národa, pokud by nebyl s Bohem v úzkém kontaktu, pokud by neměl Boha nějakým způsobem v srdci. Žil (to znamená, že i jednal) s přesvědčením, že Bůh je s ním.

 

Žalmista se na přebývání Boha s člověkem dívá z jiného zorného úhlu: „Hospodine, kdo smí prodlévat ve tvém stánku?“ (Ž 15,1a). Vyjmenovává některé podmínky, které by měl člověk splňovat, aby mohl pobývat u Boha. Tyto dva pohledy si však neodporují – Bůh chce být s člověkem a dělá vše pro to, aby člověk mohl být s ním. Také žalmistovy podmínky jsou v podstatě splnitelné jen proto, že Bůh nějak s člověkem je. Nebo si snad myslíš, že dokážeš být dobrý bez Boha?

 

Pavel v Listě Kolosanům odhaluje tajemství, skryté od věků – „Kristus je ve vás“ (1,27). Sděluje pohanům, že i oni mohou být Božím příbytkem. I oni jsou schopni plnit vůli Boží a Bůh má v nich zalíbení. Možná si řekneš: „A copak pohanům na tom záleží? Není pro ně Kristus ukradený?“ Záleží. Možná o tom neví, ale víme o tom my, kteří milujeme Ježíše. Poněvadž víme, že Ježíšovi na nich záleží. Proto jsme povoláni dělat nejen dobré skutky, ale také zvěstovat Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání, aby lidé kolem nás mohli dát Ježíšovi první místo ve svém srdci.

 

Přesně to udělala Maria. Jistě později také zvěstovala Ježíšovo zmrtvýchvstání, ale zde Písmo říká, že si vybrala nejlepší úděl. Marta udělala skvělou věc – přijala Ježíše do svého domu a připravila mu hostinu. Maria udělala něco lepšího – přijala Ježíše do svého srdce a tam mu dala trvalé místo, nejen jednu hostinu.

 

Co myslíš, že patří k podstatě křesťanství? Chození do kostela? Ranní a večerní modlitba? První pátky? Nikoli. Být křesťanem znamená uznat svou hříšnost (v důsledku hříchu jsem mrtvý), přijmout záchranu (odpuštění a nový, věčný život), který nám Bůh dává v Ježíši Kristu, dát Ježíše na první místo ve svém životě a denně žít s ním. Ten život se kromě jiného projevuje účastí na slavení svátostí, každodenním rozhovorem s Bohem, četbou Písma, životem v malém společenství církve, službou ve farnosti i v obci… Vím, nemáš na to čas. A na co máš čas?

 

Kristus na prvním místě. Jinak naše takzvané křesťanství je pouze zvykem, tradicí, hodnotou…

 

Co může být lepšího, než přijmout Ježíše do domu? Odevzdat mu srdce.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk