2. neděle v mezidobí C

2. neděle v mezidobí C

 

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

 

Od pondělí jsem pročítal texty nedělních čtení a hledal, co je spojuje. Tedy kromě čtení z 2. Listu Korinťanům, který se čte na pokračování a nemá přímou souvislost s ostatními texty. A objevil jsem toto:

 

První čtení z Knihy proroka Izaiáše hovoří o rozhodnutí Mesiáše spasit/zachránit Jeruzalém. Nejen tak nějak, ale zjevně a bohatě. Přirovnává svůj zájem o Jeruzalém k zájmu ženicha o svou nevěstu. Celé čtení je příslibem, že Mesiáš bude jednat s mocí a zcela změní úděl vyvoleného lidu.

 

Žalm je výzvou rozhlašovat a oslavovat dílo, jež Pán už vykonal. Hlásá: „Hospodin kraluje!“ (Ž 96,10a). Na jedné straně je oslavou vysvobození vyvoleného národa z babylónského zajetí. Ale na druhé straně je zároveň reakcí na dnešní evangelium o proměnění vody ve víno v Káně. Je rozhlášením a oslavou toho, že Mesiáš se ujal své moci a začal konat znamení dosvědčující, že on je od Boha povolaný a vyvolený zachránit Boží lid.

 

V knize polského autora Romana Brandstättera Ježíš z Nazaretu autor uvádí, že když Bůh posílal Mojžíše do Egypta, dal mu moc učinit před faraonem dvě znamení – proměnit hůl na hada a uzdravit malomocenství (srov. 2 Mojž 4,1-8). Z toho Židé vyvodili, že když přijde Mesiáš, taky bude mít stejnou moc, neboť podle Mojžíšova příslibu jim měl Hospodin vzbudit proroka, který bude jako Mojžíš (srov. 5 Mojž 18,15). Ježíš to dokázal tím, že jako první znamení proměnil vodu ve víno – měl moc změnit podstatu i podobu věcí. A evangelista Jan jako druhé znamení uvádí uzdravení syna královského úředníka (srov. Jn 4,46-54).

 

Dnes se tedy jakoby ve slavení církve završuje Zjevení Páně, které slavíme letos už třetí neděli po sobě. Ježíš se zjevuje jako Vládce / Král (při návštěvě mudrců od východu), jako Služebník a Syn Boží (při křtu u Jordánu), jako Zachránce / Mesiáš (při proměnění vody ve víno).

 

Jaké pro nás z toho plyne poučení? Žádné J Nejde mi o poučení, ale o to, abychom žili z víry v to, co jsme objevili. Abychom se žalmistou jásali, neboť „Hospodin kraluje!“ Abychom neutonuli ve smýšlení tohoto světa, který nám nabízí „chléb a hry“ – i skrze politiku, uměle vytvářené problémy, spekulace o lidských právech a podobně - , ale abychom měli vždy před očima toho, který má moc zachránit nás pro život věčný: Ježíše Krista, Syna Božího, Mesiáše, našeho Pána. A Ženicha.

 

Nic z toho by nás nemuselo zajímat, pokud by Ježíš skončil jako každý jiný člověk v dějinách. Ale Ježíš žije! Neboť ačkoli zemřel, vstal z mrtvých! Proto můžeme znovu a znovu jásat a radovat se, protože je jisté, že se vrátí a dovrší dílo naší záchrany.

 

Ježíš má moc dokončit dílo, které v nás započal (srov. Flp 1,6). Zkrátka a dobře, buď s ním a uvidíš ještě větší věci. Zkus o tom někomu říct :)

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk