2. neděle velikonoční B

2. neděle velikonoční B

 

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

 

Kdybych měl napsat seznam, co všechno mě tento týden rozladilo, vytočilo, znechutilo, vyčerpalo a unavilo, myslím, že by na to hustě popsaná A4 nestačila. V tomto směru nebyl tento týden ničím mimořádným. A do toho mi jako kontrast zaznívá velikonoční radost ze všech liturgických textů. Také Jobova slova: „Zdali není člověk na zemi podroben v službu, nejsou jeho dny jako dny nádeníka? (Jób 7,1) Jak to všechno sladit?

 

Inu, nic z toho nesladím sám. Ale vím, že Ježíš žije v mém srdci a že to všechno není moje starost. Mým úkolem je zvládat bolest i radost, únavu i nadšení, znechucení i novou naději tak, jak přicházejí. Přinášet to všechno jako oběť ve spojení s tím, kterého miluje moje duše. Vždyť u Boha má všechno smysl; těm, kdo milují Boha, „všechno napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28).

 

To nejsou slova útěchy, to je každodenní realita.

 

Vnitřní rozervanost prožívala prvotní církev, ačkoli její začátky ve Skutcích apoštolů jsou popsané téměř idylicky. Prožíval ji apoštol Tomáš, který se celý týden užíral tím, zdali ostatní mluví pravdu nebo viděli jen přelud. Určitě ji vnímal také apoštol Jan, když psal své listy lidem žijícím v tehdejším světě, jenž byl zkažen stejně jako ten náš. A přece tito všichni žili v naději a radosti. Protože za vším viděli Ježíše. Živého Ježíše.

 

Rozumíš? Jde mi o to, abychom neztratili radost Velikonoc. S Ježíšem jsme se stali vítězi a jsme povoláni jako vítězi i žít. To však neznamená, že se nám nic nestane. Vždyť neumíme se vyhnout ani tak jednoduché věci, jakou je změna nálady. Při všem ale potřebujme mít na paměti – a ještě více v srdci – Ježíšova slova: „Pokoj vám!“

 

Bolí tě hlava? „Pokoj vám!“

Jsi unaven? „Pokoj vám!“

Máš problémy v práci či ve škole? „Pokoj vám!“

Jsi nemocný ty sám nebo někdo blízký? „Pokoj vám!“

Neumíš si rady se svým zklamáním? „Pokoj vám!“

Trápí tě nenaplněné touhy? „Pokoj vám!“

Zvýšili ti plat? „Pokoj vám!“

Narodilo se Ti dítě? „Pokoj vám!“

Rozhodl ses pro zasvěcený život? „Pokoj vám!“

Vstupuješ do manželství? „Pokoj vám!“

 

Doplň si tu svoje prožívání a ke každému poslouchej, přijímej, prožívej Ježíšova slova: „Pokoj vám!“ Tvůj svět se změní, jestliže to zkusíš. Pokoj se vrátí nejen do tvého srdce, ale i do srdcí mnohých okolo tebe. Je to totiž nakažlivé…

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk