2. neděle velikonoční C

2. neděle velikonoční C

 

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

 

Nevím, jak to Ježíš dělá, ale věřím, že když vstal z mrtvých, tak nežije někde daleko, v nějakém vzdáleném nebi, ale je stále se mnou. Vždyť tak to slíbil: „Já jsem s vámi po všechny dny, až do konce světa“ (Mt 28,20b). Kde je Ježíš, tam je nebe. Je to pro mě velmi důležité, protože denně se přesvědčuji, že je mnoho věcí, které nemám pod kontrolou, s nimiž se neumím rady. I psaní těchto textů je každý týden nad mé síly a schopnosti.

 

Udělej si hned teď praktické cvičení: projdi si den, který prožíváš, činnost za činností, to, cos už udělal, i to, co tě teprve čeká, a polož si při tom všem otázku, zdali jsi schopný udělat něco z toho úplně sám, bez Boha. Dělal jsem si takové cvičení dnes ráno a přišel jsem k tomu, že ani jen dýchat bez Boha nemohu, že každý tep mého srdce je v jeho rukách. Jen tak mimochodem, bude to skvělý den (doufám), když mi Bůh srdce vypne a řekne: „Pojď domů!“

 

Ježíš je skutečně živý a to je záruka toho, že i dnes mohu kráčet po jeho cestách – ne v nějakých vzpomínkách, ne jenom tak, že uvažuji, co a jak by dělal on, ale skutečně s ním. Ježíš totiž jde se mnou. Pokouším se trochu si představit, jak byl neustále s Tomášem, když tonul ve svých pochybnostech. Jak mu dával sílu zvládnout to. (Pokud ses někdy nad něčím trápil, přesně si umíš představit, čím Tomáš procházel…) A potom se viditelně postavil před něho a pochybnosti byly pryč.

 

Velmi si potřebujeme neustále připomínat, že Ježíš je živý. Že je živý blízko, na dosah ruky. Ba dokonce ještě víc – že žije ve mně. V tobě.

 

Všimni si dnes Petra a Jana – jdou kolem ochrnulého a Ježíš jde s nimi. Oni to vědí, proto nemají problém obdarovat člověka uzdravením, tedy něčím, co není v naší moci. Ježíš konal skrze ně.

 

Všimni si apoštola Jana při jeho vidění. Možná máme představu, že se mu tehdy jakoby něco zdálo. No on skutečně potkává Ježíše, padá před ním na tvář, slyší jeho hlas a cítí jeho dotek. Víš, co mu Ježíš řekl? Že ji živý!!!

 

Proto můžeme se žalmistou volat: „Oslavujme Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá na věky“ (Ž 118,1). I v této chvíli mi Ježíš prokazuje milosrdenství. Dal mi tyto řádky. Tluče mé srdce. Mohu dýchat. Nese se mnou můj kříž. A do srdce mi vložil toto: „Mé ledví po tom prahne v mém nitru“ (Job 19,27).

 

Neboť Ježíš je živý a miluje mě.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk