3. neděle velikonoční B

3. neděle velikonoční B

 

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

 

Mám pocit, jakoby všichni tři protagonisté dnešních čtení odpovídali na otázku, kterou v žalmu vyslovují mnozí: „Kdo nám ukáže dobro?“ (Ž 4,7). Tento žalm v podstatě vyjadřuje touhu každého člověka, tedy i tvoji – znát cestu k prosperitě, k dobru, k plnému životu. Nikoli k bohatství či úspěchu, neboť dobře víme, že ty nejsou zárukou krásného života.

 

Jak tedy na tuto otázku odpovídá Petr, který o Letnicích stojí před obrovským zástupem lidí? Vysvětluje, kdo byl Ježíš, co s ním udělali, že vstal z mrtvých. A ukazuje cestu: „Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny“ (Sk 3,19). Doufám, že jsi tak v postní době důsledně jednal a dnes sklízíš ovoce svého pokání.

 

Jan ve svém Prvním listu naléhá, abychom nehřešili. Zároveň však říká, že selhání na této cestě neznamená konec nadějí. Představuje totiž zachránce – přímluvce: Ježíše Krista, který je osvoboditelem z moci hříchu.

 

Ježíš v evangeliu přináší pokoj. A dodává, že v jeho jménu „bude hlásáno pokání, aby všem národům byly odpuštěny hříchy“ (Lk 24,47).

 

Čili „kdo nám ukáže dobro“? Zmrtvýchvstalý. A cesta k němu je pokání, vykonané z lásky. Nezůstávat v hříchu!!!

 

Možná si řekneš, že po postní době už máme tak trochu i nárok uvolnit se, trochu si žít po svém. Jestliže si to taky myslíš, nepochopil jsi význam postního času. Těch 40 dnů totiž slouží k prohloubení života s Ježíšem. A vzdát se toho, čeho jsem za 40 dnů dosáhl, je nesmysl. To je totéž, jako bych v loterii vyhrál milion korun. Týden se z toho raduji, ale potom je v průběhu několika dnů nesmyslně vyhodím z okna. Rozumíš? Postním pokáním jsem v sobě obnovil dar věčného života, přátelství s Bohem. Týden jsem chodil na obřady, mše svaté, přijímal Krista v Eucharistii, ale po Velikonocích jsem „vypnul“ a znovu mě ovládl hřích. Všechno jsem vyhodil z okna. A ještě nadávám, jak nepovedený život žiji. Přičemž je nepovedený jen a jen kvůli tomu, že jsem milion vyhodil z okna…

 

Doufám, že to není tvůj případ. Že naopak prohlubuješ svůj život s Ježíšem, že zachovávání jeho přikázání je pro tebe jasnou cestou ke štěstí, dobru, prosperitě. Ovšem, je to cesta náročná, často na ní znovu a znovu konáme pokání, ale víme, že jdeme kupředu. A to je důvod, proč v nás velikonoční radost z Ježíšova vítězství může přetrvávat. Protože jdeme s ním, se živým Pánem.

 

Ať tě tedy slovo pokání v této velikonoční době nezaskočí. Pokání je totiž stálou součástí života toho, kdo miluje Ježíše. Ne pokání ze strachu, ale pokání z lásky.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk