3. neděle velikonoční C

3. neděle velikonoční C

 

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

 

Ačkoli spojitost žalmu a prvního čtení je na první pohled zřejmá – vysvobození apoštolů z vězení a propuštění veleradou – dnes mě jaksi více oslovila spojitost žalmu a Petra z dnešního evangelia. Pokud jsem někdy někomu ublížil, možná i mimoděk, zajisté znáš pocit obavy ze setkání s tím člověkem. Myslím si, že také Petrovi někde vzadu v hlavě probliklo, co mu asi Ježíš řekne, až jednou budou spolu. Jestli nevytáhne to, jak ho zapřel, jestli mu za to nepropláchne žaludek. Ovšem Ježíš je jiný než my – nezaměřuje se na selhání, ale čeká od Petra vyznání lásky. A po události, o níž dnes ve druhé části evangelia čteme, si možná i Petr zpíval: „Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil“ (Ž 30,2).

 

A toto mě přivádí k další spojitosti – tentokráte se čtením z Knihy zjevení. Obsahuje text, kterému se říká hymnus vykoupených: „Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“ (Zjv 5,12). Přečti si k tomu ještě předchozí verše (4,11 a 5,9-10) a budeš mít celý hymnus. Apoštolové jsou nadšení, žalmista zpívá o vysvobození, Jan slyší hymnus vykoupených, Petr se raduje, že může milovat Ježíše. Samé skvělé zprávy, které nám i dnes mohou dát mnoho důvodů k radosti a zpěvu.

 

Proč? Protože i my jsme vykoupení. I ty. Ježíš i pro tebe zemřel na kříži a vstal z mrtvých. I od tebe – stejně jako od Petra – nežádá nic, jenom vyznání lásky. A věrnost této lásce. Ochotu vstát při selhání. Pokání. A radostný zpěv… Dokonce tanec: „Můj nářek jsi obrátil v tanec“ (Ž 30,12a).

 

Vím, svět nás zve k jiným radovánkám: „Jezme a pijme, protože zítra umřeme“ (1 Kor 15,32). Anebo nám předhazuje naše chyby a selhání, a vyčítá nám, jak se můžeme radovat, když jsme tolikrát selhali. Nenechme se obelhat. Naše radost neplyne z toho, že jsme skvělí (tak jako tak nejsme), ale z toho, že jsme vykoupení, osvobození, že Bůh nás miluje.

 

Pokud tě přece jen ovládají výčitky či zklamání více než radost, přečti si toto: „Legenda vypráví, že jednou přišel ďábel za Bohem a říká mu: Bože, já tě nechápu. Lidé tě stále urážejí, a ty jim stále odpouštíš. Já jsem tě urazil pouze jednou, a mně nechceš odpustit. Proč? A Bůh odpověděl: A přišel jsi někdy a řekl: Lituji, odpusť?“

 

Jsi povolán zpívat hymnus povolaných. Stačí vyznání lítosti a lásky, „aby ti zpívala má duše bez ustání. Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!“ (Ž 30,13).

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk