33. neděle v mezidobí A

33. neděle v mezidobí A

 

„V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy.“ (Kol 2,7)

 

Nenechávala mě v klidu otázka, jak se k dnešnímu evangeliu o talentech dostalo čtení o řádné ženě. Vždyť ono se hodí spíše k nějakému evangeliu o manželství. Co nám chtěli říct ti, kdo sestavují Lekcionář (a tedy církev), touto skladbou čtení? Dokonce i žalm chválí rodinný život muže, který se bojí Hospodina. Moment, copak je tam napsané? „Blaze každému… kdo kráčí po jeho cestách… tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina“ (Ž 128,1b.4). Nemůže být toto klíčem k pochopení souvislostí dnešních čtení?

 

Moudré knihy praví, že talent jako jednotka hmotnosti mohl vážit kolem 30 kg stříbra. Takže sluhové dostali obrovské prostředky, které měli spravovat. Když si představíme na jejich místě sebe, může to v nás vyvolat bezmoc, pokud nemáme podnikatelského ducha: „Co bych s tím dělal?“

 

Avšak čtení o řádné ženě nás přivádí k jinému významu Ježíšova podobenství. Každý, každičký dostává od Boha dary, které má zvelebit. Pokud si odmyslíme dobové prvky (které bychom klidně mohli nahradit našimi), tak ta žena je vzorem dobrého žití svého života pro každého. Vždyť poslouchej: „Srdce jejího manžela na ni spoléhá… pracuje radostnou rukou… Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu… u bran ji chválí její díla“ (Přís 31,10-31).

 

Toto je něco, co může a má dělat každý z nás. Vůbec k tomu nepotřebujeme 150 či 60 či 30 kilogramů stříbra. A jak se to dá zvládnout? To říká zmiňovaný klíč k dnešním textům: „Blaze každému, kdo kráčí po Božích cestách“. Jsi-li na Božích cestách, budeš oporou pro svoji manželku, s chutí budeš pracovat (byť by to bylo „jen“ zametání ulic), chudého neobejdeš, s úsměvem budeš začínat den, moudře a správně budeš mluvit… A platí to i naopak – budeš-li toto dělat, budeš na Božích cestách, budeš požehnán.

 

Jaký pokoj do našich dnů může přinést takovéto vnímání Božího slova! Nepotřebuji a nemusím se honit za něčím velkým, pro mě nedostižitelným, ale mohu prožívat Boží pokoj a jeho požehnání přesně v tom postavení, v jakém jsem. Máš tento pokoj? Vnímáš toto požehnání? Co potřebuješ změnit ve svém smýšlení (možná i jednání), aby to tak bylo?

 

Požádej Boha, abys viděl jeho očima. Když Bůh stvořil člověka, byl tak ohromen, že si dopřál celý den k úžasu nad svým dílem – dopřál si sobotu. Dopřej si i ty radost ze sebe, blažený a požehnaný muži, blažená a požehnaná ženo!

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk