4. neděle adventní C

4. neděle adventní C

 

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

 

Myslím si, že výběr veršů z 80. žalmu do dnešní liturgie byl schválně udělaný tak, aby vyniklo naléhavé volání člověka k Bohu: „Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se, probuď, přijď, vrať se, shlédni, podívej se, pečuj, ochraňuj, obnov, rozjasni!“ Takováto hromada slov podobného významu zvýrazňuje důležitost situace, ve které žalmista vzývá Boha a přímo žádá o jeho zásah. Jaká pak je to situace?

 

Historicky zřejmě souvisela s útokem Asyřanů na Izrael někdy za panování krále Ezechiáše kolem roku 700 před Kristem. No církev tento text zařadila do liturgie pro zvýraznění volání člověka v jiném nebezpečí, které je mnohem horší, než byl útok pohanského vladaře. Je to volání v nebezpečí věčné smrti, když není po ruce žádný zachránce, spasitel. Proto jsou čtení této neděle jakoby odpovědí Boha na toto volání: příslib zachránce v Knize proroka Micheáše, jeho blížící se příchod v Lukášově evangeliu a způsob záchrany v Listu Židům.

 

Slova tohoto volání tedy nepřipisujeme pouze lidem z dávných dob, ale přivlastňujeme si je i my sami. Také my jsme totiž neustále ohrožováni zlem v mnoha podobách, nejednou vábných a přitažlivých. Proto v očekávání svátku Narození Páně jsme znovu vybízeni vzývat Boha o spásu.

 

Zároveň je však naše volání plné radosti a jásotu – poněvadž my už víme, že naše spása, naše záchrana se uskutečnila. Ježíš – to je jméno, které nám neustále připomíná, že jsme už vykoupeni, neboť on žil, trpěl, zemřel a z mrtvých vstal. A přestože vstoupil na nebesa, zároveň dle vlastních slov zůstal s námi. Takže nám zůstal v podstatě jednoduchý úkol – být, zůstávat, setrvávat s Ježíšem, aby se naše spása dovršila bud ve chvíli jeho druhého příchodu, anebo v okamžiku naší smrti.

 

Zkrátka, texty dnešní bohoslužby slova mi přinášejí velikou radost. Doufám, že i tobě. Neboť člověk – ty i já – volá: „Pomoc!!!“, a Bůh odpovídá: „Zde jsem, jednám.“ Slovy Písma: „Když jsem tě vzýval, byl jsi blízko, řekl jsi: „Neboj se!“ (Pláč 3,57). Tak se neboj vzývat Boha. Je jedno, jestli máš problém milovat anebo napsat písemku ve škole, jestli trpíš nevyléčitelnou nemocní nebo máš rýmu, jestli jsi obklopen velikou rodinou anebo jsi úplně sám. Ve všem, co prožíváš, vzývej Boha. A on ti odpoví.

 

Můžeš prožít krásné svátky Narození Páně. Pokud přijmeš Boží pohled na svůj život. Pokud uvěříš, že se o tebe stará. Ve filmu Spolek mrtvých básníků (1989) učitel vyzývá žáky, aby se postavili na stůl a podívali se na svět z jiné perspektivy. Možná i ty potřebuješ vylézt na pomyslný stůl a uvidět i tyto svátky z jiného úhlu pohledu. Najednou zjistíš, že není kvůli čemu spěchat, být nervózní (kvůli sobě či jiným), ale že můžeš přinášet radost a pokoj. Neboť tvůj život patří Bohu. Živému Bohu!

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk