4. neděle velikonoční B

4. neděle velikonoční B

 

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

 

Dnešní texty jsou pro mě nesmírně osvobozující. Vnímám, že jen Ježíš je Spasitel, on jediný. A k tomu skvělý spasitel – je totiž dobrý. Nejvíc dobrý pastýř. Co to všechno pro nás znamená?

 

Zkusím to uvést na příkladu z tohoto týdne. Měli jsme jednou večer návštěvu, po níž nám s manželkou zůstalo pár úmyslů na přímluvnou modlitbu. Hned potom jsem ještě pracovně zapnul počítač a našel jsem tam také soukromý e-mail s naléhavou prosbou o pomoc a modlitbu. A k tomu jsme večer s manželkou konstatovali, že jsme chytli nějakou virózu. Když jsem si to všechno před usnutím sumarizoval, objevil se mi v srdci verš, jímž končí dnešní první čtení. Jsou to slova apoštola Petra: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Sk 4, 12). Tento verš je jeden z prvních, které jsem se před 37 lety učil nazpaměť. A v ten večer mi přinesl (znova) úlevu a spočinutí v Bohu. Znovu jsem zakusil, že mým úkolem je přijímat život tak, jak přichází, a stát při Bohu. Vše ostatní je jeho starost.

 

Ne, není to pasivita. To je důvěra. Neznamená to, že se nebudu léčit, neznamená to, že se nebudu naléhavě a vytrvale modlit. V tomto kontextu mi přichází na mysl moje stařičká tchyně, která už půl roku leží – spolehnutí se na Boha znamená také to, že se o ni ochotně staráme, že k ní v noci vstáváme, hledáme cesty, jak jí ulehčit v jejím utrpení. No v tom všem víme, že ne my jsme zachránci (spasiteli). Jediný Záchrance, jediný Uzdravovatel, jediný Spasitel je Ježíš. My jen máme podíl na jeho díle. A právě toto vědomí nám umožňuje důvěřovat mu v každé situaci, radostné i bolestné.

 

Věříme totiž, že Ježíš nás jako Pastýř vede vždy po správných cestách. A když je nejvýš dobrý, obrovské množství práce dělá za nás. My nemáme ani představu, kolik pokušení, kolik bojů, kolik překážek, kolik pádů odstranil z naší cesty, jen abychom se mu neztratili. A to, co dovolí jako boj, jako zkoušku, dokonce i jako selhání, je jen proto, aby jsme rostli v lásce a důvěře k němu.

 

Ať je pro tebe tato neděle a také zbytek života cestou plnou důvěry. Máš dobrého Spasitele. Dobrého Záchrance. Dobrého Uzdravovatele. Dobrého Pastýře. Tak se neboj. I kdyby jsi šel temnou dolinou... Protože jsi Boží dítě! A Bůh je skvělý otec. My jsme toho svědky.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk