6. neděle velikonoční B

6. neděle velikonoční B

 

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

 

Veškeré dílo vykoupení je o Boží iniciativě. Jak to říkají dnešní texty: „…ne my jsme milovali Boha, ale on si zamiloval nás“ (1 Jn 4,10); „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (Jn 15,16); „…učinil podivuhodné věci. Ví­tězství je dílem jeho pravice…“ (Ž 98,1). A sestoupení Ducha svatého na setníka Kornélia a jeho rodinu je také jasným Božím dílem, které Petr okamžitě rozpoznal jako Boží vyvolení.

 

Víš, že i ty jsi vyvolený? I ty jsi účastníkem spásy, kterou připravil, uskutečnil a neustále nám dává Bůh? Jsi privilegovaný člověk. Tak si to, prosím, užívej!

 

Mám kamaráda, který jako student po svém obrácení velmi hluboce prožíval, že je Boží dítě. Jednou z praktických stránek tohoto prožívání bylo, že celý rok nenosil s sebou deštník. A nikdy nezmokl. Říkával totiž: „ Už jste viděli, aby královské děti nosili deštníky?“ Těšil se z privilegia Božího dítěte…

 

My jsme (možná ještě stále pod vlivem jansenismu ze 17. a 18. století) v církvi jaksi stále zaměřeni na hřích, na neustálé „korigování“, napomínání, moralizování… Ne že by to bylo špatné, ale nemá to být prvořadé. Neboť víš, co se stane s hříchem, když ho lituješ? Bůh na něho zapomene a chce, aby ses radoval z nového života, který ti dal. My nemáme být zaměřeni na hřích, ale na Boha. Ježíš je středem našeho života, ne hřích. Hřích je v podstatě bezvýznamná epizoda, která se lítostí okamžitě ztratí a skončí, avšak Ježíš stále žije. Tak proč se tolik věnujeme tomu, co pomíjí a dokonce na to Bůh zapomíná, a tak málo se věnujeme Tomu, který žije?

 

Začni to ve svém životě měnit. Jsi vyvolený radovat se, protože jsi dosáhl spásy. Jistě, musím tu spásu dennodenně žít, abych ji neztratil. No zaměřím-li se na Ježíše, na jeho lásku, budu-li ho poslouchat, nebude-li mít hřích moc v mém životě („Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši“ – Řím 6,11), tak se radost z mého srdce neztratí. Ano, pláču s plačícími, ale zároveň jim přináším posilu modlitby, útěchu laskavých slov, oporu blízkostí… aby i oni mohli zakusit radost, neboť i oni jsou vyvolení. Bůh nechce smrt hříšníka.

 

Apoštolové byli vyvoleni jít a přinášet trvalé ovoce. Také ty jsi stejně vyvolen. I ty přinášíš ovoce. Nemusíš ho vidět, ale žiješ-li s Ježíšem, tak určitě kolem tebe roste a dozrává. Jednou ho uvidíš z nebeské perspektivy. A budeš žasnout, co všechno tvé vyvolení přineslo.

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk