9. neděle v mezidobí B

9. neděle v mezidobí B

 

„… jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu“ (2 Kor 2,15a).

 

Co se smí dělat v sobotu? I takovouto otázku mohou vyvolat dnešní čtení jako reakci na otázku farizeů, proč učedníci dělají to, co se v sobotu nesmí. Pokud bychom však zůstali u toho, co se smí a co nesmí, dostali bychom se do nekonečného výčtu dovoleného a zakázaného: „Toto ještě smím, tamto už nesmím. Hodina práce (či dvě nebo tři) je dovolena, a jedna minuta navíc je hřích...“ Naskakuje mi husí kůže z takovéhoto smýšlení.

 

Ježíš (i Hospodin ústy Mojžíše v prvním čtení) nepředkládá seznam. Poukazuje na něco jiného – slavení soboty je projevem života svobodného člověka, dřina v sobotu je životem otroka. Žasnutí nad Božím dílem a radost z Božích darů je údělem a privilegiem toho, kdo ví, že je milován bez jakýchkoli podmínek. Takový člověk neváhá i tvrdě pracovat v sobotu, je-li to zapotřebí jako projev lásky. Neustálá dřina – tedy i v sobotu – je projevem mentality otroka. A přitom to nemusí být – v našich časech a v našich krajích – otrok v okovech, na galejích. Může to být otrok lakomství, otrok touhy mít stále víc, otrok workoholismu, otrok strachu, že mu něco bude chybět, že něco nestihne…

 

Jaká je tvoje mentalita? Jsi svobodný anebo otrok? Jestliže to nevíš, jestliže ses nad tím nikdy nezamýšlel, pozoruj trochu své chování. Nepracuješ v neděli, protože „co by řekli sousedé“? Protože se to nepatří? Protože je to hřích? Pokud smýšlíš takto, mentalita otroka ti je velmi blízká. Nepracuješ v neděli, protože chceš trávit čas se svým Bohem (v kostele, u společného oběda v rodině, s kamarády na fotbale, s manželkou na návštěvě, s dětmi na výletě, ve společenství nad Božím slovem…)? Jsou-li toto tvoje postoje, jsi (s dosti velkou pravděpodobností) svobodný. Víš, že Bůh „zbavil tvou šíji břemena“ (srov. Ž 81,7), a dovedeš se z toho patřičně radovat. A pokud je skutečně nezbytné něco v neděli udělat, děláš to s radostným duchem s pohledem upřeným na Ježíše.

 

Jistě, „tento poklad máme v nádobě hliněné“ (2 Kor 4,7), prožíváme své slabosti a mentalita otroka je nám vždycky nablízku, no právě život s Ježíšem nám umožňuje zachovat si svobodu ducha i tehdy, když jsme (zaměstnavatelem, okolnostmi, povoláním…) nucení pracovat v neděli, anebo když nás k práci pobízí láska.

 

Když nejsme otroky!!!

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk