Křtu Páně C

Křtu Páně C

 

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

 

První slova dnešního textu z Knihy proroka Izaiáše mě pokaždé zaskočí a znejistí: „Těšte, těšte můj národ…“ (42,1). Hlavou se mi totiž hned začnou honit myšlenky na politické nešváry, na napětí, která sužují společnost, na problém uvnitř církve, na to, co vidím jako nedobré či zanedbané ve farnosti… a ovládá mě bezmoc: „Jak v tom všem těšit národ? Co například dnes napsat, aby čtenáři zakusili útěchu a pokoj?“

 

Když se z tohoto kolotoče svého (zbytečného) přemýšlení znovu vrátím k Izaiášovu textu, hned v následující větě zjišťuji, že Bůh sám říká prorokovi slova, jimiž má těšit národ: „Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost… Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu… Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese…“

 

A to je přesně to slovo, které dnes potřebuji slyšet, které má moc potěšit moje srdce. Doufám, že i tvoje. Skončila moje špatnost, je odčiněna moje nepravost. Ježíš se při křtu u Jordánu zjevuje jako Otcův Syn, jako vyvolený Mesiáš. Zachránce je tady! A vnímám, jak mě zcela zahrnuje svým milosrdenstvím, nese v klíně. Nemusím se bát, co bude, co doba přinese. Vše je v Božích rukách. „Buď vůle tvá“ není jen prosba, ale i vyznání víry: „Tatínku, věřím a vyznávám, že ať se stane cokoli, je to pro mě to nejlepší. I kdybych šel temnotou rokle…“

 

Dnes si připomínáme Ježíšův křest a jeho význam. Ten velmi obsažně vyjadřuje modlitba jordánského svěcení vody v byzantské tradici: „Dnes milost svatého Ducha v podobě holubice sestoupila nad vody… Dnes se nám ukázal neviditelný, abychom mohli uvidět jeho tvář. Dnes vlny vod jako na ramenou nosí svého Vládce. Dnes Prorok a Předchůdce s láskou přistupuje ke svému Stvořiteli se svatou bázní, protože vidí, že Bůh sestoupil na zem. Dnes před sluhou sklání hlavu ten, který nemá počátek, aby zbavil moci hada, který vládne vodám. Dnes ruka proroka spočívá na hlavě Žhnoucího ohně, který přišel, aby nás přioděl křestní koupelí nesmrtelnosti. Dnes zjevením našeho Boha staly se léčivými vody Jordánu a celá země byla zaplavena proudem milostí… Dnes nám příchod Páně setřel slzy minulosti a zachránil nás jako nový lid Boží. Dnes se rozplynula temnota a zazářilo nám světlo poznání Boha… Dnes nikomu Nepodrobený podrobuje se svému služebníku, aby nás zbavil poroby. Dnes jsme získali Království nebeské…“

 

Toto 23krát opakované „dnes“ říká, že nejde jen o připomínání Ježíšova křtu, ale zvláště o přijetí jeho ovoce pro nás. Zkusme tedy hledět na tento svátek z perspektivy Boha, který koná své dílo vykoupení. Dnes se staly obrovské věci. Ve srovnání s nimi je to, co chce sužovat mou mysl, úplně bezvýznamné. Neboť dokud moje mysl mi předkládá trápení, Boží věci mi nabízejí potěchu.

 

Potěšila tě slova dnešních čtení? Tak se jimi nech vychovávat, „ aby ses odřekl bezbožného života i světských žádostí a žil v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekával v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše“ (Tit 2,12-13).

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk