Svaté rodiny C

Svaté rodiny C

 

„Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu… Ale Kristus z mrtvých vstal“ (1 Kor 15,17ab. 20a).

 

Když jsme s manželkou během vánočních svátků potkávali své známé, mnohým jsme přáli, aby byl u nich Ježíš stále doma. Jsme totiž přesvědčení – nejen teoreticky, ale i na základě života v rodině, kde, jak doufáme, Ježíš je stále doma - , že je to ta nejsnadnější cesta k pokoji a svatosti. Jsem nebo jsme s Ježíšem – život je krásný, i když těžký. Nejsem či nejsme s Ježíšem - život se stává peklem i uprostřed bohatství a plného zdraví.

 

Při jednom ze setkání na ulici jsme slyšeli obvyklé: „Jen abychom byli zdraví...,“ na co jsem zareagoval: „A bez hříchu...“ Je zajímavé sledovat lidi, když slyší takovou nečekanou větu či přání. Myslím si, že občas potřebujeme slyšet takovéto nezvyklé přání. Aby nás probudilo a ukázalo nám, že existuje něco mnohem důležitějšího jako je zdraví a štěstí. A to něco je dokonce někdo – Ježíš mezi námi, Ježíš v nás.

 

Jen z tohoto pohledu můžeme pochopit například Annu z dnešního prvního čtení. Odkojila chlapce a ještě malého jej přivedla k Helimu, aby sloužil Pánu. Z lidského hlediska nesmysl. Z Božího pohledu to nejlepší, co se malému Samuelovi mohlo stát. Dokonce i my to tvrdíme, když dnes v odpovědi žalmu zpíváme: „Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Bože.“ (Ž 84, 5). Být blízko Bohu je znakem blaženosti.

 

Možná si říkáš, že ty přece nemůžeš odejít a žít někde v kostele. Ne, nemůžeš a ani to nikdo od tebe nechce. Ale může se stát něco jiného, obdivuhodného – můžeš zakoušet blaženost tím, že Bůh přijde a bude přebývat v tvém domě. Tvoje rodina může byt svatá – to znamená jiná, vyhrazená Pánovi. Tvoje rodina může totiž v těch stejných okolnostech jako rodiny pohanů okolo tebe žít jinak, protože ve tvé rodině přebývá Bůh. Především v srdcích členů tvé rodiny – proto je důležité časté přijímaní svátostí, které posilňují Boží život v nás. A Bůh bývá potom také v společenství takové rodiny, jak to slíbil Pán Ježíš: „Kde jsou dva nebo tři shromáždění v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18, 20).

 

Zdá se ti to těžké? Je to těžké. Ale zároveň velmi jednoduché. My už totiž jsme Božími dětmi (viz 1 Jn 3, 1). Máme všechno potřebné na to, abychom žili svatě – a byli blažení, protože s námi je Bůh!

 

Všimni si ještě Ježíšových slov, která řekl, když jej Maria s Josefem našli v jeruzalemském chrámě: „Nevěděli jste, že mám být tam, kde jde o mého Otce?“ (Lk 2, 49). Písmo dále říká, že „se s nimi vrátil do Nazareta a byl jim poslušný“. Byl tam, kde šlo o jeho Otce. Byl v Nazaretě, v rodině. Bude také v tvé rodině, když ho budeš hledat a pozveš do svého domu. Ježíš je totiž živý a je s námi. Tak proč jej nechat jen v kostele, když může být doma v tvém domě?

 

Zkus tuto neděli po obědě zůstat chvíli déle při svátečním stole a zeptej se členů své rodiny, zda by chtěli, aby u vás Ježíš bydlel. Pouvažujte spolu, co musíte udělat, aby se tak skvělý host stal u vás doma trvalým obyvatelem. Možná zjistíte, že už nemusíte dělat nic – že Ježíš u vás doma už bydlí. Těšte se z toho! Zazpívejte mu! Řekněte někomu, jak vzácného člena rodiny máte!

 

 

S laskavým svolením autora a žilinské diecéze http://dcza.sk