Úvodem
O stavbě kostela, stejně jako o vývoji života ve farnosti, je toho dostatečně napsáno v „Pamětní knize obce“ – tedy v 1. díle kroniky naší obce. Jedna z posledních statí z církevního života v této knize pojednává o opravě kostela v roce 1928. Některé události z konce 19. a začátku 20. století, jako byly například opravy střech a věží, popsány nejsou vůbec. Další díly Kroniky obce z let 1951 – 1994 byly poplatné tehdejší době a o církevním životě v naší obci informují zcela sporadicky. Jednolodní kostel sv. Maří Magdalény s farností byl postaven v letech 1869-1870 v novorománském slohu. Je postaven prakticky na stejném místě jako původní dřevěný kostelík s tím rozdílem, že dřevěný kostel měl polohu východní, zatímco tento má netradiční polohu severní. Stalo se tak proto, aby zůstalo na pozemku více místa na pohřbívání a také pro lepší vzhled, aby kostel nestál bokem k silnici. Do postavení komínů Elektrárny Dětmarovice to byla nejvyšší stavba v obci. Velká věž kostela je vysoká 26 sáhů, což je 50 m.
Z historie výstavby kostela
Ve druhé polovině 19. století byl dřevěný kostel již tak sešlý, že nepomohly žádné opravy a bylo nutné pomýšlet na stavbu nového, zděného kostela. V roce 1864 založil lokalista Filip Quita stavební fond pro stavbu nového kostela.
Krátce na to však vypukla válka Rakouska s Pruskem a stavba musela být odložena.
Po založení stavebního fondu bylo v letech 1864 – 1869 vybráno na stavbu kostela celkem 13.029,89 zlatých od 298 osob.
V kronice farnosti jsou zaznamenána jména a částky těch, kteří a kolik na výstavbu nového kostela věnovali. Jako první je na seznamu František Nebroj s částkou 1.795 zl., následuje František Plecháček (4.012,64 zl.) a jako čtvrtý Jan Babiš (1.115 zl.). Dále stojí za povšimnutí jména a částky těchto našich občanů: Ondřej Barteček (431 zl.), Valentin Kijonka (170,19 zl.), Josef Staniošek (120 zl.), Josef Antončík (301 zl.), Ulman – zahradník (101,50 zl.), Pavel a Magdaléna Barteček (565,60 zl.), Franz Mrakwia (144 zl.).
Do sbírky nepřispěli jen občané Dětmarovic a Koukolné, ale také některé významné osobnosti tehdejšího života. Například hned jako třetí na seznamu figuruje Její excelence paní hraběnka Franciska Larisch von Mönnich s částkou 190 zl. Na 227. místě dokonce je uveden sám císař Ferdinand, zvaný Dobrotivý, a císařovna Maria Anna, kteří přispěli obnosem 600 zl. Na 250. místě se objevuje wratislavský biskup Heinrich Förster se 300 zl. Kromě toho přispěli i občané jiných obcí. Například Barbara Sladeček, vdova po mlynáři ze Závady věnovala 136 zl. či dokonce stavitel František G. Böhm z Moravské Ostravy daroval 120 zl. Ten byl pověřen zhotovení plánů. Již 23.3. 1865 plány na stavbu včetně rozpočtu ve výši 28.728,02 rakouské měny předložil. F. G. Böhm rovněž vykonával stavební dozor.
Dne 16.8.1868 se konaly naposledy bohoslužby v dřevěném kostele. Po bohoslužbách byla přenesena Nejsvětější Svátost Oltářní do Nebrojovy kaple, kde se 14 dní konaly bohoslužby. Mezi tím byl rozebrán starý kostel. Z jeho dřeva byla postavena zatímní kaple 8o dlouhá a 4o široká naproti farské stodoly a zde se pak konaly bohoslužby až do postavení nového kostela. Aby věřící nepostrádali zvonění, byla na kopečku v Nebrojově zahradě postavena zvonice se 3 zvony.
Nový dětmarovický kostel
Se stavbou nového kostela se začalo 9.9.1868. Stavitel přišel se svým zednickým polírem Florianem Benediktem a více než 30 zedníky a nádeníky a téhož dne se začalo vyměřovat staveniště. Patronem stavby byl hrabě Jan Larisch Mönnich. Za jeho přítomnosti a celé hraběcí rodiny, jakožto velkého množství lidí z obce byl položen 4.10.1868 základní kámen, který se nachází vlevo od hlavního portálu. U příležitosti svěcení základního kamene byla do něj vložena pamětní listina v plechové krabici. Dne 14.9.1869 byl posvěcen kříž pro kostelní věž a ihned na ni byl připevněn. 15.6.1870 byly posvěceny a zavěšeny zvony do věže. Kostel byl posvěcen dne 2.10.1870 wratislavským biskupem Jindřichem Förstrem za asistence 30 kněží. Byl zasvěcen sv. Marii Magdaléně. Slavnost posvěcení – krmáš – připadá vždy na neděli po sv. Michalu, tj. 29. září.
Stavba kostela nakonec stála 33.906 zlatých.
Přitom byla vyčíslena výpomoc farníků takto:
- potahem bylo odpracováno 2.444 a půl dne
- v penězích to bylo 4.889 zlatých
- prací rukama odpracováno 1.896 a půl dne
- v penězích to bylo 568 zlatých
Kostel se stal farním kostelem a Filip Quita, lokalista, byl povýšen na faráře. Za zajímavost stojí fakt, že při stavbě se udály dva smrtelné případy, když jeden dělník z Horního Slezska spadl z lešení a klempíř z Vítkovic spadl ze střechy.
Opravy dětmarovického kostela
Kostel v průběhu své existence prodělal poměrně dost stavebních oprav.
19.6.1892 byl sundán, opraven a pozlacen kříž. Mistr klempířský Karel Rašík z Fryštátu a jeho pomocník Emanuel Sikora kříž z věže sundali, mistrův syn Emanuel Rašík kříž pozlatil. Pomáhal při tom Felix Severa, František Wilczek, kovář z Fryštátu a kostelník Martin Šimík.
Báni i hromosvod zhotovil mistr klempířský Karel Rašík. Čtrnáctiletý syn kostelníkův přinesl inkoust a papír až na špici věže a mistr napsal zprávu 20.6.1892 a tuto uložili do kostelní báně.
V kostelní báni je uložena také listina od klempířských dělníků, kteří roku 1905 nově překryli obě věže a střechu. Při této příležitosti je uvedeno datum 4.9.1905. Na tuto opravu byl již tehdy vypsán v Novinách těšínských veřejný konkurz a práce byly svěřeny klempířskému mistrovi Janu Olšarovi z Lazů za paušální cenu 8.000.
Třetinu ceny hradil patron kostela hrabě Jindřich Larisch Mönich. Velký železný kříž byl při této příležitosti opět sejmut a znovu slavnostně posvěcen.
V roce 1926 byla omítka v dezolátním stavu, proto byla roce 1927 vypsána soutěž, do které se přihlásilo 6 stavitelů. V „Pamětní knize“ na str. 125 z roku 1928 se píše: „Tak stojí nyní kostel v novém rouchu světle šedém a architektonicky vkusným řešením hřbitovní brány vábí oko každého mimojdoucího.“ Z toho vyplývá, že hřbitovní brána v podobě, jak ji známe dnes, byla vybudována právě v tomto výše uvedeném roce. Odpovídá to také tomu, když pamětníci tvrdí, že se vždy říkalo, že brána byla postavena teprve přibližně padesát let po stavbě kostela.
Na opisu listin z báně je jako poslední uvedeno datum 16.9.1949. Z toho dne je zde pouze kratičká poznámka tohoto znění: „odkud plech, převraty, kdo hradí výdaje. Dej bůh, aby D. 16.9.1949. Heller klempíř, Jaszczenko administrátor“. Z toho je zřejmé, že v tomto uvedeném roce se opět prováděla nějaká oprava střechy. Vzpomínám si, že pamětníci v obci kdysi často vzpomínali, že po válce se prováděla oprava střechy, při niž ze střechy spadl a zabil se mladý dětmarovický klempířský učeň Rabe.
Třetinu ceny hradil patron kostela hrabě Jindřich Larisch Mönich. Velký železný kříž byl při této příležitosti opět sejmut a znovu slavnostně posvěcen.
V roce 1926 byla omítka v dezolátním stavu, proto byla roce 1927 vypsána soutěž, do které se přihlásilo 6 stavitelů. V „Pamětní knize“ na str. 125 z roku 1928 se píše: „Tak stojí nyní kostel v novém rouchu světle šedém a architektonicky vkusným řešením hřbitovní brány vábí oko každého mimojdoucího.“ Z toho vyplývá, že hřbitovní brána v podobě, jak ji známe dnes, byla vybudována právě v tomto výše uvedeném roce. Odpovídá to také tomu, když pamětníci tvrdí, že se vždy říkalo, že brána byla postavena teprve přibližně padesát let po stavbě kostela.
Na opisu listin z báně je jako poslední uvedeno datum 16.9.1949. Z toho dne je zde pouze kratičká poznámka tohoto znění: „odkud plech, převraty, kdo hradí výdaje. Dej bůh, aby D. 16.9.1949. Heller klempíř, Jaszczenko administrátor“. Z toho je zřejmé, že v tomto uvedeném roce se opět prováděla nějaká oprava střechy. Vzpomínám si, že pamětníci v obci kdysi často vzpomínali, že po válce se prováděla oprava střechy, při niž ze střechy spadl a zabil se mladý dětmarovický klempířský učeň Rabe.
Posledních 50 let kostela
Rok 1958 byl ve znamení malování interiéru kostela. Současně byl vyzdoben nástropními malbami znázorňujícími výjevy z bible od akademického malíře Josefa Drhy. V roce 1968 byl kostel zvenčí zahalen lešením. Začala generální oprava a s ní vlastně přípravy na oslavy 100 let trvání kostela. Ty se konaly v roce 1970. Při té příležitosti byla vydána pamětní fotografie. Když v roce 1971 předával farář Johan Szlachta farnost svému nástupci, byl kostel v pořádku. Uvnitř bylo vymalováno, střecha natřená, fasáda opravená a nastříkaná.
Za administrátora Josefa Kuchaře, jenž zde působil v letech 1971 – 1974, bylo započato s generální opravou elektroinstalace. Tato byla dokončena za Jana Wzatka (1974-1975). V souvislosti s tím bylo nainstalováno 7 ks akumulačních kamen. Současně byl upraven bohoslužebný prostor. Byl pořízen nový mramorový obětní stůl a kněžiště vydlážděno mramorem. První rozhlas, vlastně 2 reproduktory, byl do kostela nainstalován v roce 1979. Nátěr střechy byl proveden v roce 1980.
Tuto náročnou práci udělali Jan Niedoba a otec a syn Ligočtí z Jablunkova. V dalším období (1981 – 1984) byla postupně nakupována a vyměňována okna. První tři zdvojená okna s dřevěnými rámy byla zakoupena v roce 1981. V témže roce byl také opraven hromosvod. Další tři okna byla pořízena v roce 1982. Všech šest oken bylo zasazeno, zaskleno, a natřeno. Byly opraveny okenní oblouky, oplechovány a opraveny okenní špalety. Ke dvěma barevným vitrážním oknům byly namontovány druhé rámy a ty zaskleny. Tak jsou krásná okna chráněna před povětrnostními vlivy a emisemi z blízké elektrárny. Opravy oken pokračovaly roce 1983. Nově bylo pořízeno 10 malých oken, také se zdvojovala. Byla zhotovena nová vrata a dvě branky před vchodem do kostela a opravena celá brána před kostelem. Zbývající okna střední velikosti byla opravena v roce 1984. V témže roce bylo započato s opravou střechy kostela, a to tam, kde nejvíce zatékalo. Protože byly prohnité i trámy, bylo zapotřebí nejdříve sehnat tesaře. Nikde je ale nešlo sehnat, všichni se té práce báli. Nakonec je získal Ing. Josef Konkolski, rodák z Koukolné, který pracoval u Báňských staveb Ostrava jako stavbyvedoucí. Po tesařských pracích nastoupili klempíři z OPOSu Karviná a část střechy přikryli hliníkovým plechem. V roce 1985 bylo postaveno lešení okolo velké věže. Byla oklepána zvětralá omítka, opravena fasáda, natřená rakouskou barvou, kterou naše farnost dostala od Mezinárodní katolické charity. Fasádnické práce prováděli zedníci z Kravař na Hlučínsku. Oprava střechy a celé fasády byla dokončena v roce 1986.Vnitřek kostela byl vymalován v roce 1987. Tentokrát práce provedl OPOS Havířov, jmenovitě malířský mistr Vladislav Korcz z Třanovic se svým pomocníkem. Ani na varhany se nezapomnělo, opravil je v roce 1988 pan Kolatek z Bohumína. V roce 1989 byla pokryta malá věž měděnou krytinou. Práci zhotovil OSP Opava. Náklady činily 64 tisíc korun. Při opravě kostela byly pořízeny a Okresním stavebním podnikem Vyškov na Moravě instalovány věžní bicí hodiny v ceně 45 tisíc. V témže roce byl nainstalován i nový rozhlas. Všechny tyto práce byly provedeny za P. Aloise Cincialy. Toho po sametové revoluci nahradil Mgr. Jindřich Lorisz. V první polovině června 1990 vyrostlo okolo celé velké věže lešení. I tato věž byla pokryta měděným plechem. Náklady 200 tisíc korun byly uhrazeny z darů věřících a z příspěvku obou duchovních. Začátkem devadesátých let se v naší republice množily krádeže v církevních zařízeních. Ani náš kostel nezůstal ušetřen, když v noci z 17. na 18.12.1993 po vánočním koncertu byl vykraden. Byla zcizena monstrance, kalichy, ciboria a některé dřevěné sošky. Škodu v hodnotě 25 tisíc pak uhradili svými dary obětaví věřící. V roce 1997 byla provedena renovace svatostánku a retablu.
Dětmarovický kostel se stal kulturní památkou
Na jaře letošního roku obdrželo Ministerstvo kultury od Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště Ostrava, podnět na prohlášení souboru věcí místního farního římskokatolického kostela za kulturní památku. Ministerstvo kultury návrh vyhodnotilo, shledalo ho důvodným a zahájilo v této věci správní řízení.
S touto skutečností bylo seznámeno a vzalo ji na vědomí 25. zasedání zastupitelstva obce dne 16. června 2010.
Po dalších legislativních krocích byl dne 7. září letošního roku soubor kostela Maří Magdaleny prohlášen kulturní památkou Ministerstva kultury a zapsán do seznamu kulturních nemovitých památek ČR. Soubor zahrnuje kromě vlastní stavby kostela také úsek ohradní zdi se vstupní bránou.
Kostel se nachází v centru obce na parcele č. 1 a vstupní brána na parcelách č. 3/1 a 3/6 katastrálního území Dětmarovice. Farní kostel se nachází na místě původního dřevěného kostelíku z roku 1447. V letech 1868 – 1870 jej postavili v historizujících formách (v novogotickém stylu s neorománskými prvky) podle projektu ostravského architekta Franze G. Böhma. Kostel s ohradní zdí tvoří výraznou místní i krajinnou dominantu, má tak i urbanistický význam. Jedná se o kvalitní doklad sakrální architektury na území Karvinska.
z kroniky obce Dětmarovice
