Boj o přední místa potkáme stále, ale v kostelích vídáme spíš opačné tendence, když se lidé raději posadí vzadu… Možná je to reakce na to, že je zde nikdo nepřivítal. Může v tom být i falešná pokora, která se prezentuje jako skromný postoj, ale v nitru takového člověka zní strašlivý křik: „Tak už si mě někdo všimněte a oceňte, jak jsem pokorný!“ Anebo se bojíme pohledu ostatních lidí, aby si nemysleli, že… Zajímavější je otázka, kdo je pán domu v případě kostela? Kdo nás zde má pozvat dopředu? Kněz? Kdo slyšel evangelium a přijal ho, zaslechl pozvání k hostině z úst Krista. Bůh nás povolal, abychom ho nazývali Otcem a vstoupili do jeho otcovského domu.