Konec světa je děsivým obrazem. Mnohokrát v dějinách se lidé domnívali, že to právě nastalo. Příkladem jsou hnutí zmiňovaná kolem roku 1000 n. l. nebo spojená s husitstvím. Kristus ale necílil na vystrašení lidí, jak to dnes sledujeme u populistických hnutí, když na strach odpovídají nerealistickými sliby. Ježíš mluví ke komunitě svých následovníků, dává jim rady a dodává odvahu. Neskrývá náročnost posledních dnů. Upozorňuje na několik věcí: Povstanou falešní či prolhaní zachránci, budou útoky na následovníky Krista, bude ve světě strach… Ježíš ale povzbuzuje učedníky, aby obavám a strachu nepropadli. Posledním pánem dějin není Zlo (srov. první čtení), ale Bůh. Je to čas, kdy se blíží konečné vítězství Boha, dobra, spravedlnosti. Když zakoušíme hrůzy obtížné doby, platí stejná povzbuzení. Blíží se čas naší osobní záchrany.