Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobné jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“ (Mk 13,33-37)

„Bděte!“
řekl Pán Ježíš svým učedníkům, když hovořil o posledním dni tohoto světa. Vysvětlil jim to podobenstvím o pánovi, který odjel a svěřil celý svůj majetek služebníkům. Pán přijde nečekaně a zjistí, nakolik byli věrni svému poslání. Zkontroluje, jestli pracovali a zdali střeží jeho dům před zloději.

„Bděte!“
říká Pán Ježíš nám všem, když slibuje svůj příchod na konci času a nehovoří o tom, kdy to bude. Svěřuje nám přitom „budovu“ své církve, dává nám schopnosti k práci, vzdělávání. Dává nám svobodu, abychom mohli milovat své bližní. Budeme rozvíjet ctnosti víry, naděje a lásky, anebo svým životem dosvědčovat, že Pána nečekáme?

„Bděte!“
vyzývá náš Spasitel rodiče, kteří se nechali zavalit prací a nemají na své děti čas. Myslí si, že jim nahradí vše při drahé dovolené, a neví, co jejich ratolesti dělají ve volném čase. Při jednom průzkumu ve škole uvedlo velké množství žáků, že nevědí, co je to rodinný stůl. Obědvají v jídelně, večeří při televizi, snídají ve škole pod lavicí. Mějte na sebe čas a prostor k popovídání, ke sdílení, k nesení břemen druhých, to je výzva k bdělosti pro naše rodiny.

„Bděte!“
oslovuje Pán Ježíš děti, které nemají čas jít do náboženství, ministrovat nebo zpívat ve schóle. Mají však čas na všechny možné kroužky, několikrát za týden navštíví sportovní klub a stihnou všechny dostupné pořady v televizi. Na Pána Ježíše zbude čas, až když se klíží oči a chce se už tolik spát. A tak usínají bez modlitby, a přitom by Pán chtěl tolik vstoupit do jejich srdcí.

„Bděte!“
volá Pán Ježíš k mladým a čeká na to, že si najdou čas k posvěcení všech společenství, přátelství a známostí. Vezměte proto za ruku Přítele nejvěrnějšího a běžte všude s ním. Takto nebude čas na hřích, ale bude dostatek času na pravou lásku.

„Bděte!“
napomíná Ježíš Kristus každého z nás, kteří chodíme kolem nemocných a opuštěných a nemáme čas se u nich zastavit, zajít jim pro nákup, vyprat anebo jen s nimi popovídat. Vzápětí však zamíříme do hospody, kde celé hodiny hodnotíme fotbalisty, trenéry a jejich nasazení. Anebo prosedíme dlouhý čas v salónu, kde mají za úkol vrátit nám mládí za veliké peníze s malým úspěchem. Nemůžeme se zastavit a jen tak „poklábosit“ se slepou babičkou, která je už někdy tak únavná. Ale vzápětí nám nevadí, že doma všechno počká, když se potkáme s někým, kdo má vždycky plný rukáv novinek ze života našich bližních. Malý obrázek: policejní stanice, dopravní inspektorát, dlouhé fronty…. lidé občas brblají, ale dál čekají. Je obdivuhodné, kde se v nich bere ta oddaná trpělivost. Jak jsou šťastní, když si po pěti hodinách nesou nové číslo, které si připevní na své auto. Anebo čekárna lékaře, který je znám svou přísností. Lidé tam sedí a bez brblání chápou, že to jinak nejde, že o jejich dobrého lékaře je zájem. Stát však ve frontě u zpovědnice nám připadá příliš dlouho, i když se tam můžeme modlit.

„Bděte!“
vyzývá Pán každého z nás. Zamysleme se nad tím, čemu věnujeme svůj čas, komu jsme ochotni jej dát. Bdít znamená mít čas pro Boha, pro dobré skutky, pro bližní. A ten, kdo takto bdí v tomto světě, bude mít čas přivítat Pána na konci časů. Neboť s Ježíšem vejdou na svatební hostinu jenom ti, kteří budou připraveni.

„Bděte tedy, neboť nevíte, kdy přijde Pán domu…“
A myslím, že ten, kdo opravdu miluje, s touhou vyhlíží Pána, se kterým se celý život setkával ve svých bližních. A i uprostřed zástupu, který bude doprovázet ženicha, ho okamžitě pozná. Rozběhne se za ním s jistotou, že Pán bude mít na něho čas, stále bude mít na něho čas, i když vlastně to už časem nenazýváme, protože je to věčnost.