Ježíš říká něco naprosto neslýchaného: „Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Spojení chleba-pokrmu a vlastního těla umírajícího za svět? Jaké drama máme před očima, ale nevidíme ho… Někdo dává všechno, co má, čím je…, abychom my mohli žít. Přijmeme tento pokrm? Nasytíme se tímto darem pro život?