Minulou neděli jsme otevřeli stejnou kapitolu evangelia, ale věnovali jsme se autoritě a moci v církvi, které jsou svěřeny vedení. Na to plynule navazuje text ukazující, že ani vedení církve či společenství nemůže jednat svévolně. Nikdo nemůže chtít stanovovat hranice odpuštění podle lidských představ. To je věcí Boží. Podobenství o nemilosrdném služebníkovi směřuje Kristus především apoštolům. Ale texty platí přeneseně i pro každého člověka, protože odpuštění je základním opěrným bodem života ve společenství i s Bohem. Touha po pomstě nebo nenávist člověka zcela zničí. Lze pak domýšlet i další detaily příběhu, např. jak se mohl nemilosrdný služebník domnívat, že se nikdo o jeho chování nedoví? Proč se nezachoval po příkladu svého Pána? Nebo to, že chudoba neznamená automaticky milosrdný postoj, a naopak, každý bohatý nemusí hned být nemilosrdný člověk.