V evangeliu této neděle mluví Ježíš nikoli k farizeům, ale k velekněžím a starším lidu. To byla politická elita. Ti byli „správci vinice“ a ovlivňovali směřování celého Izraele. Víme, že se velmi báli Římanů a také změn v prožívání víry, kultu, chápání přikázání… Ježíšovi nevěřili. Podobenství o vinici je provokací, protože se zde Kristus nepřímo označuje za syna krále, a tedy za Syna Božího. Tito představitelé stáli před možností připustit, že Kristus je Syn Boží, a to by znamenalo, že se všechno dosavadní prožívání víry zásadně mění. Jinak zbývá jen druhá varianta, Ježíše umlčet a zbavit se ho. Tyto vyhrocené scény z evangelií mohou být výzvou i pro nás. Co všechno ovlivňuje naše rozhodování? Nakolik v nich hlavní roli hraj strach, nedůvěra v Boží řešení? Dovolujeme Bohu mluvit do našich rozhodnutí? I v našich životech jsou chvíle rozhodnutí se pro Krista a bylo by velkou chybou je promeškat.