Pán Ježíš ve 23. kapitole Matoušova evangelia shrnuje své veřejné vystoupení, a to především s ohledem na mnoho diskusí, které vedl s farizeji a učiteli Zákona. Nelze nevidět pokrytectví, se kterým se střetl, stejně jako formalismus, bazírování na slovíčkách, hádání se o detaily… To, s čím se setkal, nebyla zbožnost, ale sebeprezentování, touha po moci či uznání. Kristovi následovníci nemají „sbírat“ společenské uznání ani politické body. Heslem vedoucích v církvi má být: „Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem.“ Proto Pán odmítá, aby jeho následovníci lpěli na vznešených titulech. Nikoli klanění se představitelům, ale snaha ulehčovat břemena jedni druhým. Služba a nikoli deformace, manipulace či podobné praktiky. Evangelium je zvěst o svobodě a nikoli o systému břemen. Avšak to neznamená, že mezi členy církve včetně vedoucích nemají být vztahy postaveny na slušnosti, korektnosti a vzájemné úctě.