Již předchozí kapitola evangelia vykreslila správce, který nečeká, že by Pán mohl přijít právě nyní. Obraz svatební hostiny jako závěru věků je běžný pro Starý zákon. Všimněme si, že tento závěr není popisován jako katastrofa, ale jako slavnost! Jakou roli na této slavnosti budeme hrát my? Dalším důležitým detailem je náznak, že družičky, resp. také my sami, jsme součástí svatby, jsme plnohodnotnými hosty, kteří mají svoji úlohu. Pokud jsme celou záležitost vůbec nebrali vážně nebo očekáváme, že to „nějak dopadne“, podobáme se pošetilým družičkám. Obraz Pána, který „zavře dveře“, zní velmi kategoricky. Ježíš, vědom si své blízké smrti, tím burcuje posluchače, že čas milosrdenství, čas možností něco dělat, má své omezené trvání. (Jak je to dnes aktuální např. v ekologických otázkách!) Právě pojem příhodného času, řecky „kairos“, je klíčový. Co když je právě nyní náš osobní „kairos“, čas, ve kterém lze jednat?