Ve vzácném shrnutí Kristova pracovního dne, jak ho zachytil evangelista Marek, slyšíme důvod Ježíšova působení: „…abych i tam kázal.“ Přišel hlásat evangelium. Z předchozího textu je vidět, že za „hlásáním“ máme vidět nejen slova, ale i uzdravování a vymítání démonů. Lidé na první pohled poznali, že se děje něco neobvyklého. Ke Kristovu běžnému dni patřila modlitba, pozornost k nemocným, ale i úsilí neztratit cíl své mise. Jak by vypadalo shrnutí našeho pracovního dne? Byla by tam modlitba, pozornost k nouzi druhých…? Nakolik nás odvedou starosti tak daleko, že přestáváme být lidskými, resp. Božími dětmi nesoucími světlo Kristova evangelia o životě a vykoupení?