Když se čtou pašije, nejednou vyvstane otázka, zda Nebeský Otec skutečně opustil Ježíše, svého syna. Velké teologické téma má řadu praktických důsledků. Ježíš ve svém lidství neskutečně trpí pro strašlivou bolest způsobenou mučením, ale také jako druhá božská Osoba, která na sebe vzala důsledky lidského hříchu, což znamená oddělení se od Otce. Proto mluvíme o obrovské temnotě, do které Ježíš vstoupil, když na sebe vzal náš hřích. V tomto smyslu prožívá opuštěnost. Ale fakticky Otec prožívá Synovu oběť s velikou bolestí lásky. Otec je u kříže přítomen! Zároveň ale ví, že kříž není poslední krok této cesty. Zázrak vzkříšení je trumf, kterým je i Zlo zaskočeno. Ježíš na kříži cituje slova Žalmu 22, protože tento žalm výstižně zachycuje bolest trpícího, ale také důsledek vysvobození. Nejde tedy spíš o proroctví, které tu naznačil? Toto máme zakusit o Velikonocích!